Názor k článku
Karel Břinda: I mezi nevidomými uživateli jsou programátoři

V první chvíli se vždycky snažíme zjistit, zda daný materiál někdo již v minulosti nedigitalizoval (znamená to projít všechny základní knihovny přístupné literatury pro uživatele se zrakovým hendikepem). Pokud zjistíme, že ne, musíme to provést samy. Značnou část získáváme pouze v papírové podobě, pak se to skutečně musí prohnat přes OCR a opravit všechny chyby a celkově provést některé úpravy.

V případě, kdy máme k dispozici materiál v elektronické podobě (např. u skript naší fakulty máme většinou k dispozici zdrojové kódy v LaTeXu), musíme stejně nějakou úpravu provést. Ono třeba zpřístupňování matematiky je velice obtížná záležitost. Sice máme poměrně sofistikovaný konvertor (který pro nás napsali kolegové z naší katedry) z LaTeXu do českého standardu pro zápis matematiky v Braillově bodovém písmu, nicméně jeho úspěšnost je značně omezená (LaTeX není značkovací jazyk, nýbrž jazyk pro tvorbu layoutu) a stejně se velká část buď musí dělat ručně nebo přidělat do konvertoru (přes nějaké regulární výrazy) podporu pro daný styl psaní v LaTeXu (každý vyučující píše úplně jinak a často i v různých skriptech ten samý člověk jinak). Takže u matematiky se ve výsledku stejně jedná o poměrně pracnou záležitost.

K dotazu ohledně zpřístupňování grafiky - snažíme se nějakým způsobem selektovat, který obrázek/schéma stačí nahradit slovním popisem, a kdy už by se příliš snížila vypovídací hodnota. Pak nastupuje v našem případě fuserová technologie - fuser je zařízení pro tvorbu reliéfních obrázků. Nicméně ta má také svá omezení a další problém je ten, že mnozí studenti s tyflografikou pořádně pracovat neumí.