Nejčastější mýty v oblasti přístupnosti

Přístupnost je třeba vždy posuzovat v souladu s aktuální situací v této oblasti a všeho, co ji ovlivňuje. Prohlížeče, asistivní technologie i způsob práce uživatelů se mění a pokud chceme vytvářet opravdu přístupné weby, je třeba vědět, jaké jsou současné potřeby, požadavky a zvyklosti v práci s webem uživatelů s těžkým zdravotním postižením.

Jednou z věcí, které mohou negativně ovlivňovat přístupnost, jsou dnes již neaktuální tvrzení, která ale řada tvůrců webů má stále jako neměnnou pravdu. S ohledem na ně tvoří weby, o kterých si myslí, že jsou přístupné, ale v reálu tak tomu už vůbec být nemusí.

Podívejme se na to, jaké jsou nejčastější mylná tvrzení z oblasti přístupnosti.

Nevidomí lidé nebo lidé s jiným typem postižení nepoužívají Internet

Toto tvrzení platilo tak někdy před deseti lety, kdy možnost připojení k Internetu nebyla pro uživatele běžnou záležitostí. Navíc asistivní technologie – programy, které lidem se zdravotním postižením práci s Internetem umožňovaly – v té době zdaleka nebyly na dnešní úrovni. Sám ještě pamatuji doby, kdy si jeden z mých prvních klientů ukládal v zaměstnání za pomoci ruční lupy či kolegů webové stránky, které jej zajímaly, na disketu. Tu si přinesl domů a stránky za pomoci screenreaderu, který s nimi pracoval de facto na úrovni prostého textu, četl.

Se změnou situace na trhu připojení a výrazném zlepšení funkcí screenreaderů se toto časem změnilo a dnes už tvrzení z nadpisu dávno neplatí. Naopak. Řada lidí se zdravotním postižením dnes používá Internet denně a pro spoustu z nich je to jeden z mála komunikačních prostředků, který mohou používat samostatně a nebýt tak závislí na pomoci druhých. Navíc jim Internet nabízí samostatné vykonávání činností, které by pro ně jinak byly velmi obtížně proveditelné – nakupování, internetbanking, komunikace s přáteli, úřady, atp.

Javascript je zlý

Dalším z častých mýtů je prohlášení některé z technologie za naprosto nepřístupnou. Před lety to platilo – v té době totiž měly programy, které lidem se zdravotním postižením obsah webu zpřístupňovaly, například s Javasriptem problémy. Dnes už je situace naprosto jiná. Prakticky neexistuje dobrá a zlá technologie, ale každou technologii lze dobře a špatně použít. Často se například za zlou (nepřístupnou) technologii prohlašuje Javascript a za dobrou (přístupnou) CSS. Přitom skutečnost je taková, že Javascript může zvyšovat přístupnost a naopak pomocí CSS lze vytvořit menu, které není přístupné z klávesnice a pro řadu handicapovaných uživatelů je tedy nepřístupné.

Takže záleží jen a jen na tom, jak je ta která technologie použita a jen samotné použití technologie v žádném případě neurčuje její přístupnost či nepřístupnost.

Náš web je přístupný, když si vypnete Javascript, CSS či zobrazování obrázků

Dalším častým mýtem je tvrzení, že lidé se zdravotním handicapem surfují po webu s vypnutým zobrazováním obrázků, Javascriptem a CSS. Opak je pravdou. Drtivá většina uživatelů surfuje po webu se standardně nastavenými prohlížeči a aktivní podporou Javascriptu či CSS. Nelze se tedy spoléhat na to, že handicapovaní návštěvníci webové prezentace s ní budou pracovat bez aktivní podpory Javascriptu či CSS.

Výše uvedené tvrzení podpořil i nedávno provedený průzkum mezi uživateli screenreaderů, v němž na otázku, zda mají ve svém prohlížeči vypnutý Javascript, kladně odpovědělo pouze 10 % respondentů. I tento výsledek tedy posiluje trend, aby tvůrci webu zpřístupňovali už obsah, vytvořený pomocí skriptování, protože drtivá většina uživatelů se zdravotním postižením si při surfování Javascript nevypíná.

Pokud chci mít přístupný web, stačí udělat textovou verzi

Často se setkávám s tím, že provozovatel webu se snaží vyřešit přístupnost svého webu tím, že nabídne uživatelům textovou verzi. Na tom samozřejmě není nic špatného, pokud textová verze slouží jako doplněk, přinášející přidanou hodnotu k přístupné primární verzi webu například v podobě vyššího kontrastu, větší výchozí velikosti písma či přehlednějšího rozložení obsahu stránky.

Rozhodně se ale na textovou verzi nelze spoléhat jako na řešení nepřístupné primární verze webové prezentace. Drtivá většina handicapovaných uživatelů pracuje s primární verzí webu a po textové verzi sáhne teprve ve chvíli, kdy si s tou primární opravdu neporadí.

Handicapovaní uživatelé také mají často problém textovou verzi vůbec najít (odkaz na ni je často umístěn tak „šikovně“, že jeho nalezení je problém i pro uživatele bez handicapu) či k textové verzi jako takové mají nedůvěru z dob, kdy textová verze webu obsahově neodpovídala verzi primární, a proto ji nepoužívali.

V neposlední řadě se na určité nepopularitě textové verze podepisuje také to, že textová se nemusí rovnat přístupná.

Přístupnost a kreativita jsou v rozporu aneb přístupný web je ošklivý

Řada provozovatelů webů se nesprávně domnívá, že přístupný web musí být bez jakýchkoliv grafických prvků, musí mít velká černá písmena na bílém pozadí a celkově musí být „graficky nezajímavý“. Opak je pravdou. I graficky velmi povedené weby nemusí mít s přístupností žádný problém. Například pro řadu slabozrakých uživatelů je mnohem příjemnější surfovat po pěkně graficky zpracovaném webu. Úpravy, které se dělají proto, aby web byl přístupný pro nevidomé, zpravidla vizuální stránku vůbec neovlivňují a jsou na úrovni HTML kódu. Takže z toho, že přístupný web musí být graficky neatraktivní, opravdu není nutné mít obavy.

Závěr

Seznámili jsme se s nejčastějšími mýty z oblasti přístupnosti a vysvětlili si, jaká je situace dnes a co je třeba brát v potaz. K tomu, abychom vytvářeli přístupné weby, které odpovídají aktuálním požadavkům handicapovaných uživatelů, je tedy třeba průběžně sledovat, jak se situace v této oblasti vyvíjí a brát zřetel na nové trendy. Jinak může být výsledek naší dobře míněné snahy o zpřístupnění webu přesně opačný, než jsme původně zamýšleli.