Glosa

Za okny je podzim, sychravé a zadumané roční období, jako stvořené pro vyprávění horrorových příběhů o zombiích, umrlcích a řízení vývoje webových projektů. Pojďme si tedy jeden takový hrůzyplný příběh, z něhož běhá mráz po zádech, převyprávět. A nezapomeňte, že děsivá pravda je tam někde venku!

Většina provozovatelů webů se stará hlavně o to, aby uživatelé přišli a aby zůstali. To, že odejdou, je pro ně noční můrou, a myšlenka na to, že by se tak mohlo stát, je děsí. Snaží se uživatelům v odchodu všemožně nepřímo bránit a představa, že by měli odchod usnadnit, je pro ně dokonale absurdní.

Leckdy slýcháme od programátorů stížnosti na to, jak jsou uživatelé neschopní naučit se tu či onu trivialitu a že pokud tohle nezvládnou, tak by raději neměli k počítači ani lézt! Časem se z těch historek stane folklór. Co se ale stane z programátorů, co zastávají tenhle přístup? Správně – nezaměstnaní!

Pokrok informačních technologií vypadá z pohledu technika jako neustálé zvyšování počtu hertzů a bajtů, jako jízda po rovné silnici dál a dál, a zdá se, že zvyšování výkonu ani kapacity zatím nestojí nic v cestě. Ale co z toho mají lidé? Dělají taky víc a složitějších věcí? Potřebují opravdu gigahertzy a terabajty?

Kolikrát jste se už setkali s lidmi, co vám nabízeli „zapnutí SEO“, co vám psali o výměně odkazů kvůli SEO, co po vás chtěli, abyste jim na webu „zajistili SEO“ a co se oháněli slovy jako PageRank a Black hat SEO? A u kolika z nich jste měli pocit, že opravdu vědí, o čem mluví? Kolika z nich byste svěřili svůj web?

Břitké shrnutí pohledu programátora – freelancera na zaměstnání a nabídky zaměstnavatelů přináší článek I don't care about your corporate perks… od Avdiho Grimma. Poměrně otevřeně a bez obalu říká, co si coby freelancer myslí o nabídkách… Více